Ahoj! Jmenuji se Jan Radil a v březnu tohoto roku jsem velkou náhodou dostal vízum na Nový Zéland – změnilo to můj dosavadní život ve velkém stylu! 🙂 Rozhodl jsem se, že by byla rozhodně škoda o tuto příležistost příjít a první zastávkou mi při cestě byla Asie – Taiwan.
Taiwan, země obrovského množství malých živnostníků, EET tu ale nefunguje. 🙂 Při příležistosti stop-overu v Taipei, při cestě na Nový Zéland, jsem přiliš neváhal – v Asii jsem zatím nikdy nebyl a Taiwan nabízí poměrně velké množství přírodních krás.
Nejsem zastáncem velkého plánovaní dopředu – podle mého se vždy naskytne mnohem více důvodů, proč plán změnit, než se držet plánu, který se promýšlí ještě před cestou a bez poznání lokálních možností.
Vyjeli jsme ve čtyřech a věděli jsme jen, že chceme objet celý ostrov během týdne. 🙂 To byl náš plán a s tím jsme dorazili do Taipei. Taiwan nabízí celostátní zdarma Wi-Fi iTaiwan – pouze za registraci na základě pasu, ale už na letišti jsme na to nechtěli příliš vsázet a pořidili jsme si lokální simkartu. Ceny jsou bombastické, za 500 TWD (cca 390 Kč) jsme získali 10 dní neomezeného surfování, který jsme si po celý pobyt navzájem sdíleli, téměř všude je LTE signál. A velmi to doporučuji.
Hned na letišti (Taoyuan Internation Airport), v dolním patře, se nachází autobusové nádraží se spojeními do všech koutů Taipei.
Bohužel jsme přiletěli až kolem 11 večer, takže už nebyl čas na vyhledání hotelu a hned první den jsme využili naše nové spacáky, což byl poměrně silný zážitek po 16hodinovém letu. Nechávali jsme si velká zavazadla u Čecha, který v Taipei dlouhodobě bydlí a pár týdnů před odjezdnem nám v Praze směnil taiwaské dolary, když viděl, že ve 2 ráno stále nemáme kde spát, tak i přes místní zákaz “vytáhl z rukávu” možnost přespání ve volném pokoji, aniž by se o tom kdokoliv dozvěděl. A měli jsme obrovskou kliku! Celou noc pekelně pršelo.
Po tom, co jsme se vyspali, vyrazili jsme do centra Taipei s cílem přesunu do jižnějšího města Chiayi. Lístek za vlak vyšel na 600 TWD (cca 470 Kč) za jednoho. Přemýšleli jsme nad zapůjčením auta a po dlouhém váhání jsme rozhodli pro variantu cestování pomocí vlaků a a autobusů. Jsme tu sice ve čtyřech a asi by cestování bylo pohodnější, ale po pár dnech jsme uznali, že bychom si neodpočinuli – cenově to však ve výsledku vychází stejně. Existují zde i rychlovlaky, které jsme nevyužili – jejich cena je více než dvojnásobná, nicméně s velkou časovou úsporou.
Doporučuji si zakoupit EasyCard (známá také jako “jojo card”) – potřebujete ji na dopravu po Taipei a zároveň získáte 10% slevu na vlaky & autobusy po celém Taiwanu.
Po příjezdu jsme si zapůjčili skůtry: doporučujeme zajít více do vnitru města oproti půjčovnám hned u vlakového nádraží, ceny jsou velmi rozdílné. Využili jsme půjčovnu kousek od vlakové zastávky za 500 TWD (cca 390 Kč) za dva 125kW skůtry na 24 hodin. Při zapůjčení vyžadovali mezinárodní řidičák, podepsání čínské (!) smlouvy a otisky prstů.
Jelikož jsme se chtěli podívat na východ slunce do Alishanu (The Alishan Sunrise), měli jsme zajištěné ubytování na půli cesty.
Ubytování po celou dobu pobytu jsme spolehlivě řešili přes AirBnb.com či Booking.com, běžně kolem 400 – 500 TWD (do 400 Kč) na osobu.
Co se ale nestalo… 🙂 Měli jsme vypočítáno, že musíme vyrazit kolem čtvrté hodiny ranní, abychom východ slunce stíhali. Po 2hodinovém spánku jsme se vzbudili a na rychlo se pokusili vyrazit. Nicméně jsme na poslední chvíli zjistili, že naše něžná polovička skupiny ztratila své klíče od skůtru. Po půlhodinovém hledání jsme se rozdělili a na východ slunce v Alishanu jsme vyrazili sami, dámy zůstaly na hostelu.
Východ slunce a padající mlha v Alishanu
Východ jsme téměř stihli, nakonec nás zaujala jiná část krajiny, kde jsme si pořadně vyzkoušeli naše kamerky. Během pár minut nás zahltila obrovská mlha!
A před námi byl dlouhý den, jelikož jsme se museli dostavit do půjčovny pro nové klíče a zase zpátky a třetí cestou odevzdat zapůjčené skůtry. Asi bych si dokázal představit lepší den, než 12 hodin na skůtru a z toho pětihodinové sjíždění stejné trasy, ale rozhodně šlo o skvělé dobrodružství, při kterém jsme mimo jiné tankovali z místní pumpy – z kastrolu, doslova. 🙂
Mě se poprvé v životě podařilo usnout na skůtru, naštěstí jako spolujezdec. Dobrodružství vyvrcholilo v momentě, kdy jsme zjistili, že ztracené klíče byly zabouchnuté v sedačce skůtru.
Myslím si, že by byla nuda, kdyby tohle byl konec. Při společné cestě do Chiayi se u našeho skůtru propíchlo kolo a my čekali další dvě hodiny na odtah. Osvobozením byla už jen jízda na korbě odtahového náklaďáku.
I když jsme měli v plánu cestovat dále, během cesty do města jsem poslední procenta baterie telefonu využil na zarezervování hotelu. Velkou náhodou šlo o hotel, který byl přímo naproti půjčovny skůtrů.
Ve městě jsme vyzkoušeli BubbleTea – na Taiwanu stojí od 30 TWD (24 Kč). V ČR se nejedná o nic zdravého a nikdy jsem nebyl zastáncem, ale jelikož celá BubbleTea šílenost vznikla v Taiwanu, jedná se o velmi velký rozdíl: na Taiwanu jde o zdravou pochotku a možností neuvěřitelného mixování! 🙂 Doporučuji!
Zašli jsme také na Night Market. Skvělá zvyklost po celém Taiwanu, noční trhy s jídlem. Vyzkoušeli jsme na Xiaolong Bao (velmi doporučované knedlíky), sladkou palačinku se zmrzlinou, která chutnala úplně báječně a kokosový nápoj.
Zároveň jsme objevili pečenou husu i s hlavou, což jsme na Taiwanu nakonec viděli poměrně často.
Tento večer jsme také poprvé zachytili komplikace s vybíráním peněz z bankomatu. Ze čtyř bank ve městě nám povolila vybrat peníze pouze jedna (!).
Na 4. den byl v plánu národní park v Kentingu a pomalý přesun na Green Island na jižní části Taiwanu. Bylo to suprové a již brzy zveřejním podrobnosti našeho dalšího cestování!
Pokud vás zajímá cokoliv navíc, neváhejte se mě zeptat, či sledujte mé horké novinky na Instagramu a Facebooku!
Honza na cestách #3: Návštěva Hualienu a Hot Spring
Honza na cestách #2: Národní park v Kentingu a Green Island
Honza na cestách #1: První tři dny na Taiwanu
