V posledních hodinách třetího dne na Taiwanu jsme měli docela velké trable s našimi skůtry, celou příhodu jsem popisoval v minulém článku. Naše dobrodružství tedy neplánovaně skončilo ubytováním v Chiayi.
Jelikož šlo o neplánovanou akci, byli jsme nuceni z hotelu vyrazit opět brzo ráno. Tentokrát jsme spali dvojnásobek, celé 4 hodiny. 🙂 Vyjeli jsme vlakem do Kaohsiung, s cílem národního parku v Kentingu, nejjižnější místo Taiwanu.
Sotva jsme ale opustili autobus, seběhla se na nás armáda taxikářů. Bylo jim zcela jasné, kam míříme. Zpočátku jsme byli odmítaví – byli dost otravní, doslova nás pronásledovali. Nicméně po chvilce jsme zjistili, že je výhodnější využít taxi. Autobus do Kentingu stoji kolem 320 TWD na osobu a po chvilce smlouvání taxikář souhlasil s cenou 1200 TWD za nás čtyři a ještě s námi jel jeden pár, takže musí jít o dost slušný místní business. Nám šlo ale především o časový benefit, taxikář byl na místě o 1,5 hodiny dříve. Cesta však byla velmi divoká, raději bych asi spal, než to viděl znova. 🙂 V našich krajinách by asi chlapec přišel velmi rychle o řidičák. Nicméně, zde to nebylo nic neobvyklého.
Možná to byla náhoda, ale teplotní rozdíl mezi severní a jižní častí Taiwanu byl opravdu vysoký, na jižní části jsme poznali to pravé Taiwanské slunce. 🙂 Velmi pálilo.
Nejdříve jsme navštívili Visitor’s Center. Byli zde velmi ochotní lidé a strávili jsme na tomto místě poměrně dlouho, abychom se aklimatizovali a alespoň trošku nabili svá zařízení, nabízí zdarma zásuvky. 🙂 V národním parku je mnoho míst, co by se dalo navštívit a s pracovníky jsme chvíli probírali nejlepší možnosti a doporučení vzhledem k časovému omezení. My jsme si vybrali část v okolí majáku (Eluanbi Lighthouse), vstup stál 60 TWD (48 Kč), jedná se o absolutně nejjižnější část Taiwanu. A s pracovníky jsme se domluvili na pohlídání naší veškeré bagáže na pár hodin, což nám velmi ulehčilo a velmi doporučuji!
Jednalo se o poměrně hezké místo, ale nikterak žádnou “wow” část, pořídili jsme si několik fotek & videí a prošli celou část. Nicméně jsme se společně shodli, že bychom se sem znova za stejné situace netáhli. Na každém rohu tu byly upozornění na jedovaté hady a pavouky. Měli jsme kliku, na nic takového jsme naštěstí nenarazili.
Dostal jsem informaci, že tato havěť od listopadu “spí”. Je to pravda? 😎
Národní park v Kentingu nabízí dvě vyhlášené pláže. Vybrali jsme si Baisha Bay z důvodu menšího turismu, abychom si vychutnali první západ slunce.
Pláž vypadala suprově, ale voda nebyla žádný med – je dost studená, a to po celém Taiwanu.
Po západu jsme se ještě ten večer přesunuli do hotelu, abychom další den byli připraveni na přesun na Green Island! Jednalo se poměrně odlehlé místo od vlakového nádraží a my jsme byli přinuceni si vyšlápnout posledních 5 km tohoto dne, taxi bylo totiž na tomto místě přímo předražené.
I když se jednalo asi o nejlepší hotel za celý pobyt na Taiwanu, strávili jsme zde jen čas potřebný k přespání. Mysleli jsme si, že tento den si vynahradíme spánkový deficit, ale opak byl pravdou. Ráno jsme zjistili, že loď na Green Island odplouvá pouze 2x denně, a to v 9:30 a 13:30.
Srdcovka celého Taiwanu – Green Island!
Zpáteční lístek stojí 910 TWD (730 Kč) a je nutné ho zakoupit na konkrétní časy. I když jsme se později pokoušeli o odložení zpáteční cesty, nešlo to.
Pro skůtry jdeme raději za roh a učíme se startovat šroubovákem!
Hned po příjezdu se na nás opět sesypali prodejci skůtrů, bylo to nesnesitelné… Skůtr je asi nezbytná záležitost, ale opět jsme hledali prodejce “za rohem” a získali poloviční cenu: 300 TWD/skůtr. Skůtry byly sice už dost opotřebované, měli “najeto“ přes 100 tisíc kilometrů a šlo pravděpodobně o vyřazené kusy. Ale užili jsme je na maximum. Holkám se podařilo dvakrát zlomit klič, ale nakonec se naučili startovat šroubovákem… 🙂
A já si poprvé vyzkoušel jízdu na skůtru, pak už jsem byl odsouzen řídit napořád. 🙂
Drtivá většina taivanců, především na odlehlých místech, vás automaticky na otázku “Do you speak English?” odmítavě ignoruje. V těchto momentech velmi pomáhá trpělivost a Google Translate s mluveným slovem (a internetem). Dá se to, ale stojí to spoustu času. Na čínské písmo se nám velmi osvědčila aplikace Waygo. Funguje offline, s “naškrábanými znaky” má sice občas problémy, ale zvládne toho opravdu hodně.
Při cestování na Taiwanu jsme si vystačili Google Maps, Google Translator, Waygo a velkou trpělivostí! 🙂
Spaní jsme vyřešili až na místě. Airbnb na tomto místě neznají a Booking.com nabízel pár poměrně drahých nabídek. Při příjezdu nás mezi prodejci skůtrů zaujala jedna milá paní, která nám nabídla pokoj na hotelu kousek od přístaviště s výhledem na moře za 2000 TWD. Pokoj vypadal suprově, využili jsme nabídky a měli kde složit hlavy.
Celý ostrov lze objet přibližně za hodinu, je poměrně malý, ale za to nádherný – zastavovali jsme každou chvilku.
Po celém ostrově byly označené místa, kde se vyplatí počkat na východ či západ slunce. Pro západ jsme si vybrali místní maják.
A pro východ jsme si vybrali jednu z rozhleden Green Islandu – východ slunce byl před šestou hodinou.
Celkově jsme zde strávili necelých 24 hodin. Skvělá příroda – pláže, hory a výhledy na velmi malém prostoru.
Ochutnali jsme také jejich místní zmrzlinu, která byla výborná a čaj, který byl naplněn speciálním želé. Těžko se to popisuje, ale bylo to výborné. Návštěvu Green Islandu velmi doporučuji, je to jeden z TOP zážitků z celého Taiwanu.
Vemte si cash! Na Green Islandu běžné platební karty nefungují!
Při cestě na Green Island si nezapomeňte svou peněženku s hotovými penězi (!), s platební kartou zde nepochodíte. Bankomaty přijímají pouze místní platební karty a ani Revolut karta mi na těchto místech nepomohla. Netušil jsem to a moje běžná taktika bez hotových peněz se mi na Green Islandu vymstila.
Hned po Green Island jsme se přesouvali do Hualienu. Zabralo to několik hodin na cestě s přestávkou v Taitungu, kde jsme měli také trable s vybráním peněz z bankomatu. Jelikož šlo o menší vesnici, bylo tu jen pár bankomatů, buď naše karty rovněž nebrali nebo měli poplatek za výběr dodatečných 100 TWD. Nejde o zásadní poplatek a zároveň již v tento moment celé skupině docházeli finance. Vybrali jsme, dali si místní oběd a přesunuli na vlak do Hualienu.
Vybírat z bankomatu lze pouze násobky 1000 TWD, menší částku vám dají pouze v bance.
V Hualientu jsme strávili 3 noci, projeli krásy národního parku Taroko, vyzkoušeli nebezpečné Hot Springs a vyhlášený trek. Podrobnosti hned v dalším pokračování!
A nakonec pouze slovíčko, která se vám může hodit na každém rohu, nejen na Taiwanu: šiše (díky)
Honza na cestách #3: Návštěva Hualienu a Hot Spring
Honza na cestách #2: Národní park v Kentingu a Green Island
